Jak vypadá dovolená letadlem z pohledu chlupaté cestovatelky? Kočička Aura a její panička se s námi podělily o zážitky z cestování do Itálie i dalších zemí. V rozhovoru se dozvíte, jak probíhá let s kočkou, co všechno je potřeba připravit a jak si společné dobrodružství skutečně užít – i s packami na palubě!
Jak jste se s Aurou daly dohromady?
Vždycky jsem si přála malou chlupatou prdelku. Objednala jsem veškeré vybavení a přibližně dva měsíce měla doma postavené škrabadlo, záchůdek, hračky i prolézačky. Až mi jednoho dne napsala kamarádka – v chovatelské stanici měli malá koťátka bengálských koček. Neváhala jsem a hned jsem adoptovala Auru. Neuvěřitelně jsme si padly do oka. Po cestě domů mi vrněla v náručí a já věděla, že spolu zvládneme nemožné. Teď to bylo už jen na ní.
Druhý den jsme ji vzali ven před byt a bylo jasné, že budeme chodit ven každý den. Kráčela s takovou vervou a chutí! Byli jsme nadšení. Utekly čtyři měsíce od jejího příjezdu a vyrazili jsme na dlouhou cestu na Elbu – autem. Koupili jsme klec, aby měla maximální pohodlí a mohla se během cesty kdykoli protáhnout. Tato zkušenost nám dala hodně, a tak jsme hned další rok vyrazili znovu do Itálie – tentokrát do Dolomit, Toskánska a Benátek.
Ale to mi nestačilo. Chtěla jsem zkusit něco nového a Auře dopřát jen hodinový let místo úmorných 16 hodin jízdy. Narazila jsem na velmi výhodnou letenku a ještě během dovolené v Toskánsku jsem koupila let do Florencie – včetně přepravy zvířete. Let se uskutečnil o pár měsíců později.
Co je potřeba zajistit před samotnou cestou?
Na internetu jsem si zjistila, které letecké společnosti umožňují přepravu zvířete i na palubě. Poté jsem vyhledala let a zakoupila letenku. Mně vyšla u společnosti Volotea na pouhých 24 € a za Auru jsem připlácela 39 €.
Každé zvíře musí být starší několika měsíců – malá koťátka se nepřepravují. Musí mít čip a pas zvířete v zájmovém chovu, dále platnou vakcinaci. Ta musí být provedena s dostatečným předstihem – alespoň měsíc, minimálně 21 až 25 dní před plánovanou cestou. Nechte tedy své mazlíčky včas naočkovat. Navíc je potřeba max. 48 hodin před cestou (nebo dle požadavků dané destinace) zvíře ošetřit a odčervit.
My jsme dnes byli na veterině a nechali jsme si dát odčervení, plus ochranu proti komárům a vnějšímu hmyzu. Vše vám veterinář zapíše do pasu. Rozhodně mu řekněte, že plánujete cestu do zahraničí – použije vakcínu, která je uznávaná v rámci EU.
Důrazně doporučuji si předem ověřit, co všechno je potřeba mít při cestě se zvířetem do konkrétní země.
Například do Itálie, Německa a Rakouska potřebujete pas, očkování a čip.
A co přepravka pro zvíře? My jsme koupili „měkkou“ přepravku. Rozměrově odpovídala požadavkům letecké společnosti. Obecně máme zkušenost, že pokud přepravka není plastová skořepina, vždy ji do jejich zkušebního rámu nějak vmáčknete – tudíž to většinou příliš neřeší.
Veškeré aktuální podmínky pro přepravu zvířat do zahraničí, včetně požadavků na pas, očkování nebo čip, najdete na oficiálních stránkách Státní veterinární správy: www.svscr.cz. Pamatujte, že každá země může mít odlišné požadavky, proto si vždy ověřte konkrétní pravidla s dostatečným předstihem.
Jak se na takovou cestu připravujete?
Týdny před plánovanou cestou jsem trénovala stresové situace – chodila s ní do města, nosila ji v ruce mezi lidmi, doma jsem ji dávala do krabice a simulovala let po pokoji. Všechno je o dokonalé vaší příravě doma, když jí ukážete různé stresové situace a uděláte simulace s odměnou na konci, zvládne s vámi naprosto vše
A jak probíhá samotný den D?
Letěly jsme večer, a tak jsme na veterinární ošetření proti parazitům zašly ráno (max. 48 hodin před odletem). Na letiště jsme dorazily dvě hodiny před odletem a šly k odbavení zavazadel. Podala jsem pas a svou občanku obsluze letiště a Auru, včetně přepravky, jsem musela umístit na váhu (tam, kam se pokládají kufry při odbavení). Zvíře včetně přepravky nesmí přesáhnout 7 kilo! Poté mi předali letenku na mé jméno, a malým písmem na ní bylo dopsáno „PET“.
S letenkou jsme pokračovaly do bezcelní zóny, kde teprve začíná zábava. Musíte zvíře odepnout z popruhů, vyndat z přepravky a projít s ním bez postroje bezpečnostní bránou.
Bez stresu jsme prošly, já ji bez kšír postavila do boxu s batohem a opět „letěla“ na protější stůl, kde jsem ji teprve připnula a odešla čekat na letadlo.
A co jsem měla s sebou? Jen tašku s WC a stelivem, konzervičku, zavíratelnou pixlu, misku na vodu a mňamky jako odměnu. Těsně před letem jsem šla na záchod – a protože umí chodit na lidské WC, došly jsme si spolu. Kočičí záchod jsem měla jen „pro jistotu“.
Na palubě jsem ji musela při vzletu a přistání dát pod nohy – což je velký stres, na který se prostě nedá připravit. I když jsem ji hladila v předklonu celou cestu po ranveji, moje malá Houdini dokázala otevřít zip a já ji chytala zpět do přepravky těsně při odlepení kol od země. Stresem si lehce učůrla, a já litovala, že jsem jí nedala podložku, kterou bych po vzletu mohla vyhodit do pytle.
Jakmile to bylo možné, dala jsem přepravku zpět na nohy a hladila ji, co to šlo. Kromě desetiminutového stresu při vzletu byla naprosto úžasná. Spinkala mi v přepravce na ruce (nemohla jsem ji ani napůl vyndat – ach jo). Byla tak klidná, tak hodná, nemňoukala (až na vzlet) a při přistání už byla mnohem vyrovnanější.
Když jsme vystoupily z letadla, byla to zase moje šťastná, zvědavá holka. Plná euforie, dostávala jednu mňamku za druhou a naprosto si to užívala. Prošly jsme letištěm a vyšly ven do civilního prostoru, kde už čekal přítel s připraveným autem. Oňufala ho, dala mu pusinku a věděla, že je všechno v pořádku.
Rozhodně jsme neletěly naposledy.
Jak se vyrovnáváte s příletem a cílovou destinací?
Jelikož jsme začali už od koťátka, Aura je doma ve všech hotelech. Už ví, co znamená recepce. Ví, že klíčky otevřou její nové „bydlení“, a i když v něm nikdy dřív nebyla, ustele si a spí.
Samozřejmě má k dispozici přenosné škrabadlo, granulky, konzervičky, mňamky a jednu plyšovou myšku na hraní. Nemá žádnou postýlku ani pelíšek – většinou si ustele mezi námi, na nohách nebo třeba na židli. Záleží jen na ní.
Ráno, hned jak vstaneme, jdeme na snídani. Auru necháváme v pokoji – dostane konzervu a nabírá další síly na nové zážitky. Když jsme to udělali poprvé, mňoukala, a tak jsme ji vzali s sebou. Jenže ji snídaně vůbec nebavila a sama pochopila, že se vždycky vrátíme. Od té doby je pokaždé hodná a spokojeně čeká.
Nikdy ji nenecháváme na pokoji celý den – na dovolenou jedeme spolu, a proto budeme spolu. Dovča je přizpůsobená každému z nás.
Řešíte nějak zdraví, stres nebo bezpečnost?
Ano, Aura snad pokaždé nastydla z klimatizace v autě. Pšíkala. I když se snažíme klimatizaci pouštět jen jemně, stejně to nepomáhá.
Ale to, co jí opravdu pomohlo, byla mořská sůl a sluníčko. Nebyla ze mě jako koťátko nadšená, ale vykoupala jsem ji v moři (jen lehce). Hned poté jsem ji omyla čistou vodou a nechala usušit na sluníčku. Přestala pšíkat do hodiny. Slunko a slaná voda jí vážně pomohly.
Teď už je starší a je to mnohem lepší – stačí ji pořádně vyhřát na sluníčku.
Je něco, co vás překvapilo a doporučily byste na závěr ostatním?
Rozhodně mě překvapilo, jak jsou kočky flexibilní, pružné a přizpůsobivé. Takové cesty vás neuvěřitelně sblíží a ztmelí.
A co bych poradila? Nebojte se. Vezměte s sebou svého parťáka – bude se mu to nesmírně líbit. Písek mezi drápky, čistý vzduch v plicích… to je to, co mu chcete dopřát. A hlavně – vaši blízkost. Ať jste kdekoli.
Aura
🇨🇿🇩🇪🇮🇹🇵🇱
Navštívili jsme Benátky,Soave,Elbu,Cinque Terre atd, letěli letadlem a zažili mnoho dalších dobrodružství.